Bolest a nemoc jako signál vnitřního zastavení!

„Já už nemůžu… Jsem unavená, nejradši bych si šla lehnout… Ale ne, to dám, jsem silná žena. Nemůžu si dovolit jít si lehnout jen se zvýšenou teplotou. To přece musím vydržet. Co by si asi tak řekli ostatní? Že jsem holka, co nic nevydrží…?“

Tak přesně tohle mi teď běží v hlavě. Vidíte se v tom i vy? Jsem si vědoma toho, že takhle to dál nepůjde. Odkládání odpočinku a schovávání symptomů nemoci růžovými prášky se prostě nevyplácí. Kam jsme to vlastně dospěli?

Já vám řeknu kam…

Dostali jsme se do zajetí svých myšlenek. Myšlenek ve formě představ o dokonalém JÁ. Které nemůže být nikdy nemocné, nehezké, nedokonalé. Stále se od nás očekává, že musíme být ok a vše zvládat. Jít dopředu a růst. Jsme společností tlačeny být dokonalé, krásné, zdravé, příjemné a usměvavé. Každá mince má ale dvě strany a ani zde není výjimka.

Na straně zdraví a krásy, musí také být někdy nemoc a unavený obličej. Přesně to bychom si měly dovolit. Stejně tak silně, jako si dovolujeme požadovat po sobě být dokonalými bytostmi.  Ale co to vlastně znamená být dokonalý? A hlavně pro koho?

Kdo stanovuje to, co je správné a co není? Uvědomme si, že každá jsme již dokonalá. Již nyní jste krásná. Je to vaše přirozenost. A hlavně pocit ze sebe není dán fyzickým vzhledem, ale vnitřním naplněním a vědomím své vnitřní krásy. Je to postoj.

Nízké sebe-vědomí se právě vyznačuje tím, že se stále porovnáváme se svým okolím, s nějakým „ideálem“, nebo se svým starým já. Uchováváme v sobě sebelítost.

Pojďte se mnou udělat tlustou čáru za tím, co bylo a začněte dělat věci jinak proto, aby se mohly začít měnit. Dovolte si být ženou se všemi jejími stránkami.

Prožívejte radost, upřímně a od srdce se usmívejte na sebe a na své okolí. Stejně tak si dovolte pustit slzy, když cítíte, že je toho na vás až moc.

Skrze slzy odchází naše bolest a utrpení. A jsou důležité proto, aby se negativní emoce uvolnila a mohla odejít z našeho těla.

Pokud se tak nestane, bude nás stále „něco“ navracet zpátky k jádru problému. Většinou právě formou nemoci. Proto se zastavte, pokud vám není dobře. Dovolte si lenošit a odpočívat. Je to přirozené. Vše se střídá, aby mohla být rovnováha.

Meditujte, milujte sebe samu a odpočívejte. Ať už aktivně, můžete se jít projít do přírody a načerpat energii. Anebo se natáhněte venku na lehátko a čtěte knížku.

Hlavně buďte ženou s velkým Ž! ♥♥♥

A užívejte si slunečné dny! ☼ ☼ ☼

S láskou
Lenka