Co pro tebe znamená láska? V čem všem se u tebe projevuje? Jaké emoce v tobě vyvolává?
Pokus se odpovědět a krátce zamyslet, nad těmito otázkami. S láskou můžeš mít různé zkušenosti a především jí můžeš vnímat jinak, než jí vnímám třeba já. Zkrátka se na ní můžeš dívat z jiného úhlu pohledu, z jiného záběru a záměru. 🙂
A možná to bude znít trošku jako klišé, ale pokud se zajímáš o vědomý život, tak v prohlášení „Láska je vše.“, určitě uvidíš mnohem větší hloubku, kterou samotná slova nikdy nedokáží popsat.
Pro mě je ve slově láska ukryto mnoho….
Ono se to může zdát celkem snadné, když někdo řekne: „Žij v lásce, jednej z lásky a v nejvyšším souladu se sebou sama.“
Bohužel praxe a realita je ale někdy dost jiná, tvrdá. Vyžaduje to trénink, stejně tak veliký, jako jsme měli v dětství, když jsme se „učily“ od svých rodičů všechno hodnotit, posuzovat, stále nad něčím přemýšlet a stěžovat si.
Vím to sama. Vykročila jsem na cestu lásky někdy před čtyřmi roky. Do té doby jsem trpěla opakovanými záněty močového měchýře a namísto lásky jsem zažívala spíše pocity nenávisti, lítosti a vzteku. Znáte to taky? Taky se vám někdy stalo, že jste prožívala náročné chvíle ve vztahu a potom vás chytla nějaká nemoc? Mě právě často zánět močového měchýře.
Díky tomu, že mé bolesti nebraly konce, jsem započala svou cestu – namísto smutku a depresí – jsem se rozhodla, že začnu svou nemoc přijímat a mít jí ráda. „Přijetím“ myslím, přijmout s láskou to, co nemohu změnit. Je to zdravější, klidnější a ženštější způsob, jak prožívat život.
V dnešní společnosti chybí láska. A nemyslím jen ta partnerská, ale i mezi ženami, a cizími lidmi, láska ke zvířatům, k přírodě a k sobě sama.
Sebeláska je stavební kámen k tomu, abychom mohly rozdávat lásku druhým bytostem. Nejdříve musí být náš pohár plný, abychom mohly dávat ostatním ochutnat, co to ta láska je. 🙂
Sebeláska nám také dává pocítit vděčnost planetě, matce zemi, která tady pro nás připravila vše, co k naplněnému a šťastnému životu potřebujeme.
Důležité je si uvědomit, že láska je tu pro nás stále. Vždy máme na výběr. Jen jí někdy, přes ty nánosy bolesti, přetvářek a myšlenek, nevidíme.
Důvod, proč se dnes snažím nesoudit lidi, i přes to, že dělají věci, které mi z mého „sobeckého pohledu“ nepřijdou správné je, že vím, že většina z nás prošla nějakým nepříjemným zážitkem – často z dětství, někdy z minulých životů (rodové linie, chcete-li) a tím si poté vytváříme různé krusty a navlíkáme na sebe různé přetvářky a masky, které nás mají „chránit“. A ony to opravdu dělají.
Chrání nás před zraněním, současně nás ale izolují od lásky. A proto vím, že každá bytost je zářící a láskyplná, že dělá to nejlepší, co v danou chvíli dokáže. Proto, když mě někdo zraní (a že se to stává, když má člověk srdce otevřené), tak současně odpouštím.
Další věc, kterou jsem si uvědomila je, že se často, nebo spíš téměř pořád stáváme soudci. Někdo něco udělá a my už soudíme, jestli to byl dobrý krok či nikoliv. Jenže to ještě není konec příběhu. To, co se nám zdá v tuto chvíli jako dobré/špatné se může brzy změnit. A mění se to vždycky tak, aby nás to posunulo blíže k lásce.
Zásadní pro mě bylo vzít lásku za svůj životní styl. Není to totiž jen o partnerské lásce a vztazích, ale skutečně je to životní styl. Ta moje láska má spoustu podob a prolíná se každou vteřinou mého života. Někdy vědomě, někdy méně vědomě. Ale vždy se prolíná. Jen někdy, jsem jí schopná cítit a uvědomovat si, a jindy zase méně. Ale to je v pořádku, je to neustálý živoucí proces.
Je to zkrátka láska, která vychází zevnitř. Pěstuje se v nitru vlastního těla a poté pokračuje dál… do slov, činů, k druhým lidem a všem krásným bytostem světa.
Tak žijte z lásky,
Krásné jarní dny,
Lenka