Naprostým základem sesterství je důvěrný vztah mezi dvěma ženami (sestrami), které společně sdílí. Sdílí své pocity a také zkušenosti. Stojí při sobě v těch nejkrásnějších okamžicích, kdy jedna září a má úspěch, ale také v těch těžkých chvílích života, kdy se ocitáme na největším dně.
Určitě to znáte, jdete s kamarádkou na kafe a celou dobu kecáte o všem možném, hlavně o ostatních. Mluvíte jedna přes druhou, vzájemně se moc nevnímáte, spíš se snažíte prorazit a trumfnout kámošku lepší příhodou. Možná i pomlouváte ostatní a srovnáváte se s jinými ženami… Večer přijdete domů a jste totálně vyfluslá.
Nebo mám jiný příběh… Sdílíte se svou kamarádkou své pocity a ona vám vše s úsměvem odkývá a druhý den sedí na kávě s jinou „kámoškou“ a s prominutím jí tam vy***je vše, co jste jí s důvěrou řekla.
A potom mám ještě jeden příklad. Máte kamarádku, se kterou sdílíte jen své úspěchy a chvíle slávy? A naopak zase jinou, kam chodíte jen, když jste v koncích a potřebujete poléčit a pofoukat rány? Pak se nejedná o sesterský vztah.
Troufnu si říct, že něco takového si zažila každá žena, přinejmenším v pozici svědka, když ne osobně. Často to začíná už na základce, kde bojujeme o svou nejlepší kamarádku a běda, když jde na oběd s jinou spolužačkou! To je teprve pomsta! 😀
Ale co když mohou být vztahy mezi ženami jiné? Co kdyby se ženy scházely a opravdu si naslouchaly s otevřeným srdcem? Dávaly si jen vyžádané rady. Nesoudily by a nehodnotily, ctily by své hranice a byly si tak vzájemně oporou?
Možná najdete ještě spoustu dalších pro vás důležitých zásad a kvalit sesterství. Jaké to jsou???